Do teď mám v živé paměti situaci, když jsem se před mými rodiči ještě před narozením Madlenky zmínila, že budu používat bezplenkovou metodu. Nejdřív si mysleli, že si z nich dělám prču, pak zapanovalo hrobové ticho, k tomu se přidal zděšený výraz a uzavřelo se to pronesením: „Seš blázen, tyhle rádoby modernosti za nás nebyly a my to dělali všecko poctivě. Ty si musíš vymyslet vždycky něco speciálního a dítě kvůli tomu bude trpět v počůranejch hadrech.“
Našim jsem to tenkrát víc nevysvětlovala, ale tady mi dovolte hned z kraje říct – ne, nebojte, ani jedno z mých dětí neleží celou noc v pročůrané postýlce. Ani bezplenková komunikační metoda sama o sobě nezavazuje k tomu plenky vůbec nepoužívat, a vlastně i kdyby – co nám brání si z toho vzít jen pár triků, které nám usnadní práci, popřípadě trochu urychlí celkové odplenkování?
Co to ta bezplenková komunikační metoda vlastně je? (Prosím, milé dámy, neberte mě jako odborníka na danou problematiku, vůbec ne. Tyto informace jsou vyčtené z knih a článků, které jsem před prvním porodem hltala na jeden nádech), tedy jak jsem nakoupila, tak prodávám.
Bezplenková metoda, známá také jako Elimination Communication, má původ tisíce let zpátky, před vynálezem plenek. V České republice není metoda příliš rozšířená, na rozdíl od zemí v Africe a Asii, kde ekonomická situace trochu horší. Metoda spočívá v pozorování a reakci na signály dítěte, kdy potřebuje vykonat potřebu, což obvykle rozpoznají jen rodiče. Bezplenková metoda může být aplikována i částečně, například doma bez plenek a na veřejnosti s nimi, což dětem umožňuje odpočinek od zabalení.
A teď k našemu příběhu. U nás doma se bezplenkovka začala používat hned po příchodu z porodnice a to vcelku přirozeně. Malou asi jako každé miminko v noci trápily ty zákeřné prdíky. Před podáváním všelijakých kapiček se z podstaty věci vždy snažím jít bezlékovou, potažmo přírodní cestou, proto jsem i v noci pilně cvičila s nožičkami, což na prdíky působilo prostě bravurně. Kolínka na bříško, trošku zatlačit a… prd! Tentokrát to myslím doslova, vzduch z ní šel takovým způsobem, že to občas slyšel i manžel vedle v ložnici. A tam to, milí drazí, nekončilo. Často se rovnou vyčůrala, vykakala a pak spokojeně usnula. Jako praktická (opět rozuměj z velké části líná) žena jsem nechtěla nejrůznější tekutiny v noci uklízet a jednorázové podložky se snažím používat opravdu jen v krajních případech, proto jsem dle chytré literatury vzala starou misku, Madlenku chytla pod kolínky a chvíli ji držela v klubíčku nad ní. Čůrání, prdíky, občas stolička a hotovo, šlo se spokojené spinkat dál. Stejný postup jsem potom začala praktikovat po každém probuzení, popřípadě před usnutím, když mi neusnula u kojení. A světe div se, fungovalo to téměř jako švýcarské hodinky, respektive v drtivé většině se do misky a později nočníku vyčůrala vždy, když jsme výše zmíněné udělaly. Tím, že prckům kolínky zmáčknete trošku bříško, je pro ně vyměšování prostě snažší. Když se bdělá okna začala prodlužovat, nad nočník jsem ji dávala častěji – po probuzení, před a po kojení. I v tomhle intervalu se většinou pokaždé objevilo v nočníku alespoň pár kapiček. Postupem času jsem začínala poznávat, kdy se Madlenka, potažmo Matoušek, chystá čůrat nebo kakat. Madlenka se začala vrtit, popřípadě přešlapovat, Matoušek si zase měl tendenci zalézat pod stůl. V ten okamžik jsem na ně zavolala, že do gatí se rozhodně nečůrá a jde se na nočník. Oba se naučili přijít a čekat, až je čapnu, svlíknu a dám čůrat, po pár týdnech si třeba sami svléknout kalhoty a tak postupně dál. Madlenka si sama začala chodit na nočník v 15 měsích a úplně se odplenkovala na roce a půl.
No a co ty plínky nebo ne-plínky? I když se aplikovaná metoda nazývá bezplenková, u nás se plenky používaly a u Matouška ještě používají. Sice v dost omezeném stylu, ale na stopro odplenkování úplně od mala jsem si netroufla. U nás frčely od miminka látkové pleny, které jsem dávala na noční spánek, a zprvu i na denní zdřímnutí. Přes den běhala (ležela, plazila se a lezla) doma pouze v tepláčcích, abych nemusela při každém čůrání na nočníku sundávat a nandávat plenku (pro neznalé látkových plen – nejde jen o jednu, ale o minimálne 2 vrstvy, takže to svlíkat a oblíkat co půl hoďky prostě nechceš). Poněvadž jsme ale s Madlenkou po pár týdnech vychytaly mouchy a přes den byly plenky i přes spánky suché, aleluja, na denní spánky a chození ven jsem objevila neuvěřitelný zlepšovák – tamtadadadááááá – tréninkové kalhotky!
Tréninkové kalhotky jsou speciální typ dětského spodního prádla a jsou navrženy tak, aby pomáhaly dětičkám při přechodu od používání plenek k samostatnému používání toalety. Tyto kalhotky jsou obvykle vyrobeny z voděodolného materiálu a mají vložky, které absorbují malé úniky, čímž umožňují dítěti pocítit vlhkost a učit se rozpoznávat, kdy je čas jít na toaletu. Na rozdíl od běžných plenek nejsou tréninkové kalhotky plně vodotěsné, a tak poskytují pouze omezenou ochranu, ale zároveň motivují dítě, aby se snažilo zůstat suché. Tréninkové kalhotky jsou navrženy tak, aby byly snadno stahovatelné a oblékací, což umožňuje dítěti snazší manipulaci při návštěvě toalety. Jenže, milé dámy, ony existují ještě další tréninkové kalhotky, tentokráte z bavlny, které rozhodně nemusí být pouze pro ty, kteří již přechází na toaletu. Protože jsou příjemné na dotek, mohou je mít i nechodící miminka či batolátka – rozhodně jim nehrozí žádné opruzeniny. Na těchto kalhotkách schybí výše zmiňovaná voděodolná pogumovaná vrstva, když se tedy mimi počůrá, mohou být vlhké i zvenčí. Z mé zkušenosti se to ale nestává, pokud si dáváte tu práci a dáváte dětičky pravidelně čůrat – buďto se prostě vyčůrá, pohoda-jazz, a nebo zjistíte včas, že už máte sice trochu v gatích, ale to povětšinou nestihne prosáknout až na vnější část kalhotek. Za mě tedy bomba – pohodlí miminka, ušetřená příroda i peněženka a ještě k tomu skvělý pomocník při nácviku hygieny.
Vrátím-li se zpět k našemu používání plínek/neplínek a k naší verzi bezplenkové komunikační metody, dělali jsme si to s Madlenkou a nyní děláme s Matouškem hned od jeho narození po svém: doma běháme pouze v tepláčkách, na denní spánky a venku máme v drtivé většině tréninkové kalhotky a na noc používáme látkové plenky, někdy dokonce jednorázovky. Plenku na ven dáváme pouze v případě, že vím, že nebudu moci s Matym chodit delší dobu čůrat (např. svatba), v noci zase používám jednorázkovky ve zvláštních situacích, kdy ho nechci „rozčilovat“ čůráním, například po očkování nebo v nemoci.
Ale jako všechno na světě to má i svoje nevýhody:
- Děťátko musíte dávat pravidelně vyčůrat, u obou mých dětích to bylo potřeba každých ca. 20-25 minut (sáthnout kalhoty, kalhotky a chytnout pod kolínky)
- V případě, že s dětmi trávíte i v zimních obdobích víc času venku, celý proces trochu ztěžují bodyčka a kombinézy. Nicméně i tady přihodím vlastní zkušenost:
- Body – než jsem vystřídala body za klasická trička, nechávala jsem je prostě rozepnutá. Mají pak ten ocásek dostatečně dlouhý na to, aby nelezl z tepláků a miminka neměla holá záda.
- Kombinézy – i když se zdají jako nepřekonatelné, vůbec to tak není. Bunda a kalhoty, kor od doby, co se vám dětičky posadí, s sebou nesou tooolik benefitů! Když zvolíte vhodné kalhoty a bundu (myslím tím tedy především způsob zapínání a řešení pasu), je to určitě jednodušší než komboška. Vysoký pas u gatí taky zaručí, že zádička budou chráněna.
- Když jste venku, vlhké kalhotky nevyhodíte do koše jako jednorázovku, ale musíte ji tahat s sebou. Na druhou stranu se ale nemusíte bát, že jich bude třeba 8 denně jako u běžných plínek – čůrání v klubíčku opravdu funguje relativně spolehlivě. Až se zacvičíte, skončíte třeba u 1-2 „nehod“ denně.
Shrnutí
Takže závěrečná rada nakonec? Nechte prcky čůrat do misky/ nočníku už od mala, je to fakticky jednoduchý a není v tom žádná věda. Pořiďte si kouzelné tréninkové kalhotky už pro miminka, vydrží vám klidně i 2-3 roky, ušetříte tím spoustu peněz, přírodu a taky jejich zadečky, protože opruzeniny prostě nemají šanci. No a buďte máma v cajku.